Štafetosprintovali jsme ve Valmezu!

To bylo tak. Na MČR ve sprintových štafetách nám postoupily celé dvě dospělé štafety.. No, ono to vlastně bylo tak, že původně postupila jakože opravdově jen jedna a ta druhá zůstala chuděrka pod čarou reprezentující podle svazu míru špatnosti. Ale jelikož z těch opravdu postupujících štafet se všem tak daleko na východ vlasti nechtělo, dostala možnost si teamově zasprintovat i ta druhá, původně nepostupující štafeta. Nicméně kouč řekl, že hlavní jsou body a že za sprintovky je bodů málo a že šrajtofle nic, takže to pro nás jakože není priorita. Takže jsme se rozhodli vyrazit do Valmezu za trochou zábavy jen čtyři: Pája, Lyžník, Kája, Edík (obkročný rým, nedalo se odolat).

Půlka zájezdu si už v sobotu střihla majstršaft ve sprintu. A zde jsme slavili velký úspěch, protože jsme se v dospělích po dlouhé době na mistrovství ČR v jednotlivcích objevili na bedně, a to hned dvakrát! Kája byla v ženách 3. a na zlato jí scházelo 54 sekund! Eda v mužích dokonce zvítězil, a to hned o 2:13 před druhým v pořadí. Výsledky a kategorie zde

V neděli nás pak čekal vrchol víkendu, a tedy majstršaft ve sprintových štafetách. Podle mapy překlikané do OCADu podle leteckého snímku z dílny Kamendy a podle značného množství plotů při sobotním závodě jsme poměrně dobře tušili, co nás v neděli čeká. Teoretická příprava tedy proběhla. Ale po pravdě, ambice jsme až tak velké neměli, protože se v žádném z našich koncepčních dokumentů SD o úspěchu na sprintových štafetách nedočtete. A je to tak správně, protože jednak je za to málo bodů a druhak holt v našich řadách až toliko sprinterů nenajdeme, aby se nám vyplatilo tomuto závodu výrazněji podřídit přípravu. A tak jsme se rozhodli jít si spíš pro zážitek a cenné zkušenosti s tím, že se pokusíme utajit formu až do příštího víkendu. Samotný průběh závodu docela dobře shrnuje Béďa. O nás se tam ale nedočtete, jelikož jsme dodrželi plán a tajili formu schovaní v zadních řadách. Ale zase ne až tak vzadu, aby nás porazily teamy jako PHK4 nebo ZBM6, pche.Pochvalu zaslouží Pája za pěkně takticky i technicky zvládnutý první úsek a odvahu při rozbíhání se přede všemi v tělocvičně :-) Za odvahu zaslouží ještě o maličko větší pochvalu Lyžník, jelikož to byl jeho cca třetí sprint v životě! Ale bojoval statečně jako lev, divácký úsek proletěl jak drak, ale vybral si holt nováčkovskou daň a několikrát při závodě zaváhal. I přesto si závod užil a hlavně nabral další cenné zkušenosti :-) Pochvalu zaslouží samozřejmě i Kája, zejména za zachování chladné hlavy v karanténě těsně před závodem, kdy jí pořadatelé proaktivně odnesli do arény závodní tenisky :D Já běžel tak nějak normálně a na sběrku mi s velkým štěstím spadlo rovnou do klína 28. místo a skalp LPU5, když jejich finišman nabehl zničehonic do volby s umělým plotem :-)

Abychom to udělali trochu interaktivnější, tak jsem našim závodníkům položil hned tři otázky:

1) 3 nejsilnější zážitky z víkendu.

2) Chtěl-a bys příští rok běžet sprintovky znovu?

3) Co je na tomhle závodě z pohledu závodníka nejtěžší?

Pája:

1) Celý víkend byl jeden velký zážitek. Jeli jsme už v sobotu a zpětně mě mrzí, že jsem se ještě nedohlásila na sprint, protože podle map to mohla být fakt zábava. Lyžníkovi příbuzní, u kterých jsme spali, byli hrozně milí a rádi u sebe nechali přespat celou naši závodní výpravu. Vtipná byla teda karanténa s nedostatkem záchodů, radši nepsat, jak to závodníci řešili. A hlavním zážitkem je to, že jsem při závodě při sjíždění srázu z náměstí dolů k řece ztratila buzolu. Tímto děkuju Mírovi, který jí šel hledat a já si po týdnu nemusela kupovat opět novou buzolu.

2) Chtěla :) Je to zajímavej závod.

3) Jsou to prostě štafety, akorát ve městě a kratší, takže všichni běží ještě rychleji než normálně.

Lyžník:

1) Nejsilnější byl rozhodně závod, a to kontroly 4, 9 a 15. Nic moc ale. (odkaz na mapu zde).

2) No jasně, kdykoliv a cokoliv.

3) Já osobně mám problém s jakýmkoliv dočítáním, tady je to navíc ve větší rychlosti a s nepříjemnými ploty, takže bych se potřeboval (skoro) zastavit, abych mohl jít vždy dobře. A navíc samozřejmě týmová zodpovědnost.

Kája:

1) Jeden záchod na celou karanténu? To si pak člověk najde jiné možnosti kam na záchod. To uvědomění si cestou, že někdo, komu vezete krásný nový rychlý čip může mít vlastně start někdy jindy, nedej bože dřív! Ještě jednou se tímto omlouvám. Poslední vydařený zážitek z karantény - " dopr... , kde mám svoje boty!!" Ne nebyly doma, ani zapomenuty někde jinde, jen měl někdo pocit, že už jsem se asi přezula do běhacího a zapomněla je dat do stanu odkud se věci nosí zpět do arény. Což jsem zjistila ve chvíli přesunu na předávku, kde na mě z toho stanu smutně koukaly. Ponaučení pro mě - vozit lístečky s nápisem "nesahat!!" Rada pro ostatní - nesahat na cizí věci v karanténě, fakt ne!!! Ne že by nám o moc šlo, nebyl to ale nikterak fajn pocit, ještě že jsem nepřišla v holinách.

2) Jasňačka!

3) Tolik těžké to zatím ani jednou nebylo, takže asi nervozita, jsou to prostě štafety, i když víte, že nejdete na medaili a bojujete jen o čest.