Hradecký survival 2010 - Mistrovství ČR v přírodním víceboji dvojic, 7. – 8. 5. 2010 Ústí nad Orlicí

Koho napadlo, že tam pojedeme? Asi mě a Heppy se toho hned chytnul. Proč jsme tam jeli? To by mě taky zajímalo:-) Co to je? Něco jako několik etap Piškot kapu a Bike adventure dohromady. Prostě akce, kde se hlavně jezdí na kole, ale taky běhá, jezdí na in-line bruslích, na kanoi, leze a ještě spousta dalšího. Trvá to trochu déle, než standardní výlet na kole (cca 10 hodin), ale ne zase tak dlouho, aby šlo opravdu o přežití.

Centrum závodu bylo v kempu Cakle v Ústí nad Orlicí, umístěném příhodně na břehu Tiché Orlice. Start první (noční) etapy byl v pátek večer po deváté hodině. Po přenocování pokračoval závod v sobotu od 9 do 17 hod. (pro všechny společný start a limit 8hodin). Kvůli prezentaci a času na přípravu jsme dorazili už v pátek okolo páté odpoledne. Auto jsem měli úplně zarovnané koly a taškami s všemožným sportovním vybavením. Doma jsem nechali snad jen lyže.

Když jsem postavili stan, využili jsme možnosti splnit už v předstihu jednu povinnou disciplínu – lezení na umělé stěně. Ta byla přímo v kempu. Po prvotním šoku („tam nikdy nevylezu“) jsme zjistila, že z druhé strany vypadá stěna o poznání lépe a začala jsem se soukat do úvazku. Matně jsem si vzpomněla, jak se protahuje lano osmičkou a začala jsem jistit Heppyho, který si vybral jednu z cest obtížnosti V. Po chvíli byl nahoře a role jsme si vyměnili. Já si vybrala tu úplně nejlehčí cestu (IV), kterou by vylezlo každé malé děcko. A opravdu, za pár minut už jsem také mohla zamávat z vrcholu a slanit dolů. Tak to bychom měli… Stěnu jsme měli splněnou a zítra na ní půjdeme, jen když nám zbude čas (Celkem bylo nachystáno 6 cest, z toho každý musel vylézt minimálně jednu. Za každou cestu byla bonifikace podle obtížnosti.)

Doba pokročila a tak jsem nachystali věci na noční etapu a šli si poslechnout upřesnění pravidel a výklad trati. V pátek nás čekala kratší etapa: přesun na kole do depa (cca 5km), běh na rozhlednu Andrlův chlum (okruh cca 5km), bruslení asi 10km a dalších asi 10km na kole. V sobotu nás čekala hlavní porce kilometrů. Vše začínalo hromadným startem krosu (cca 4km) a pak už bylo pořadí disciplín libovolné. Povinně měla každá dvojice absolvovat in-line brusle (cca 13km), kanoe (cca 8km), OB (cca 45min) a MTBO (délka libovolná – bonifikace byla za každou nalezenou kontrolu) a lezení na umělé stěně. Nepovinné disciplíny pak byly střelba ze vzduchovky, foto OB na hradě Žampach a eskymák nebo kajak na rybníce Šušek. Jednotlivá stanoviště a MTBO kontroly byly zakresleny v turistické mapě 1:50 000. Výsledky se sestavovaly podle počtu splněných disciplín (nejprve povinné, pak nepovinné) a až pak podle dosaženého času, od kterého se odečítaly bonifikace. Předpokladem úspěchu bylo nepřekročit limit, což bylo penalizováno škrtnutím splněné disciplíny (jedna za každou půl hodinu zpoždění). Rychle jsem si tedy propočítali, že nejdůležitější bude splnit všechny disciplíny a začali jsem spřádat plány na sobotu.

Start do noční etapy byl intervalový. Na nás došla řada okolo půl desáté. Měli jsem jet po cyklo stezce asi 5km na druhý okraj Ústí. Na první pohled snadný úkol. Jenže značení cyklostezky nebylo nejlepší a naše mapová ostražitost nebyla nejvyšší. Heppy nasadil zběsilé tempo. Po chvíli mapového tápání jsem míjeli rybník. Mrknu do mapy – okolo rybníku jet rozhodně nemáme. Volám na Heppyho, který si již na mě vybudoval slušný náskok. Frčíme zpátky a po chvíli konečně nacházíme „zašitou“ odbočku cyklostezky. Následují nás další dvojice. Ve městě Heppy navrhuje jet nějakou zvláštní „zkratkou“, ale tentokrát už trvám na svém a směřuju za davem. Zdrží nás ještě projíždějící nákladní vlak, takže nás ještě před depem dohánějí dvojice statující několik minut za námi. „Optimistický“ začátek. Ztrátu se Heppy rozhodl dohnat při běhu do vrchu na rozhlednu. Po chvilce si všiml, že ho nějak nestíhám a tak trochu zvolnil. Turistickou značku vedoucí na vrchol nemůžeme najít a tak to bereme strmě vzhůru lesem. Po chvíli lezení v ostružinách jsme konečně na pěšince. Následují asi 2km do kopce. Běh se střídá s chůzí, soupeříme s nějakou dvojicí kluků. Konečně cesta přestává stoupat a přes námi je pěkně vysoká rozhledna. Zbývá jen vyšlápnout nahoru, rychlý pohled na noční krajinu a už zase mažeme po točitých schodech dolů. Zpět do depa se může běžet libovolnou trasou. Slabší povahy to opět obíhají po turistické značce. To ale není náš případ. My to bereme co nejpřímější cestou, nejdřív po rozbahněné cestě a pak přes les. Zajímavé, že s námi jde i chlapská dvojice, která nemá kloudné světlo, ale ani mapu. Na konci lese už zbývá přeběhnout jen louku a budeme zpět v depu. Po pár metrech pozorujeme světýlka – svítící oči krav. Je jich trochu víc, tak je raději obíháme. V depu si obouváme brusle, které nám přivezli pořadatelé. Mám pocit, že při přezouvání jsme suverénně nejpomalejší. Cesta po cyklostezce k otočce a zpátky uběhne bez problémů. Opět se přezouváme a vyrážíme na kole na poslední kontrolu. Je to poněkud do kopce, tak mě Heppy musí tlačit. Asi po dvou hodinách jsme v cíli. Zbývá jen navečeřet se a zalehnout, protože další etapa startuje už za 9 hodin.

Ráno nás budí nenáviděný zvuk bubnování dešťových kapek na stan. A opravdu, při pohledu na oblohu zjišťuju, že se nejedná o nějakou lokální přeháňku, ale dlouhodobější záležitost. Všude je zataženo. Heppy se dívá ještě na radar a pršet má minimálně celé dopoledne. Ach jo. U prezentace visí výsledky. Jsme průběžně druzí – to jsem po našich kufrech rozhodně nečekali. To nás trochu motivuje a popohání v přípravách. Start je už za chvíli a do té doby musíme nachystat kola a sbalit batoh s úvazkem a botami do lesa. Jako většina dvojic se rozhodujeme jít po úvodním krosu na in-line a kanoi (disciplíny navazují na sebe), abychom věděli, kolik času nám zbývá na MTBO. Problém je ovšem v tom, že pořadatelé mají jen asi 30 lodí na 60 dvojic. Ženy a open sice nemohou začínat in-line a kanoí, ale i tak na někoho možná loď nezbude a bude muset hodinu čekat, než jí pořadatelé dovezou. Při běhu tedy nasazujeme docela ostré tempo. Z mixů jsme první, jenže ne na dlouho, protože kvůli bídnému vyfáborkování trati děláme menší kufr. V kempu si bereme brusle a chrániče a vydáváme se po cyklo stezce směrem do Letohradu. Po dešti je mokro a dost to smeká. Po včerejšku jsme se vybavili fikaným tažným zařízením (šňůra, kterou drží Heppy na jednom konci a já na druhém), takže mám příjemný pocit, že nemusím nic moc dělat a docela to frčí:) Před otočkou už potkáváme první vracející se dvojice. Počítáme soupeře a jsem okolo 10. místa – loď by na nás měla určitě zbýt. Bruslíme ještě pár kilometrů zpět po proudu k začátku vodácké vložky. Brusle (celkem nechutně zabahněné) bereme s sebou do lodi. Začíná to docela zostra. Proud v meandrech nás honí od jednoho břehu k druhému a párkrát máme namále. Pak už je voda klidnější, ale musíme přenášet jeden jez. To obnáší namočit si boty. Vzhledem k tomu, že není úplně teplo – nic moc. Ovšem to nejlepší nás ještě čeká. Musíme splout jez u kempu. Na břehu nechybí dav přihlížejících, kteří čekají, kdo se vyklopí. Brusle pro jistotu vysazujeme na břeh a jdeme na věc. Na druhý pokus se trefujeme do propusti, udělá to hop, hop, jeden pořádný špouchanec přímo na mě a jsme dole. Sice jsme se nepřevrhli, ale vody v lodi je dost. Vytahujeme loď a míříme na další disciplínu v kempu. Na druhém břehu řeky je připraveno střílení ze vzduchovky. Dostat se tam dá buď suchou nohou po zavěšeném laně (přelaněním na karabině) a nebo po kratší koupeli. Vzhledem k tomu, že máme věci z půlky mokré a na přelanění je fronta, volíme brodění řeky. Z brodění se při druhém kroku stává plavání. Voda má asi tak 10 stupňů. Sápeme se rychle na břeh na míříme ke střelbě. Vzdálenost terčů je docela malá, takže se i já trefuju. Máme celkem 40bodů (= bonifikace 40min), což je prý docela dost. Plavba zpět do kempu je už jen formalita. U stanu se převlékáme a dáváme si něco k jídlu. Po čtvrt hodině vyrážíme na kolo. Do limitu nám zbývá asi 5 hodin. Nejdříve míříme na jedinou povinnou MTBO kontrolu č. 1. Na kontrolách jsou indicie, což v praxi znamená to, že je tam potřeba zjistit nějakou informaci např. z rozcestníku. Kontrola č. 1 si mé sympatie zrovna nezískala, protože se jednalo o tlačení kola po strmé pěšince a pak prudký sešup do vesnice, kterou jsme projížděli už včera. Pokračujeme dál na k. 3 – památník letců. Cesta do kopce, všude bahno, mapa nesedí. Památník je místo u cesty nahoře na kopci. Moje nálada je na bodu mrazu. Heppy chce stíhat nějaké borce, kteří rádi jezdí na kole přímo lesem. Důrazně protestuju a jedeme nakonec jinudy. Na silnici Heppy nasazuje profi tažné zařízení, které si sehnal u Jedly (samonavíjecí vodítko na psa, které má přidělané pod sedlem a já si druhý konec můžu zaháknout za řidítka). Na k. 4 se dohadujeme, jakou barvu má střecha posedu (indicie). Další zastávkou je OB. Odkládáme kola, přezouváme si boty a fasujeme jednu mapu a dvě průkazky. Mapu si můžeme rozstřihnout, jak chceme, a kontroly si rozdělit. Celkem je jich 14. Beru si pár kontrol v míň kopcovaté části lesa. Hned od startu do mých mapařských schopností vkládá dost velké naděje jeden borec a chce běžet se mnou. Pro mě za mě…akorát se divím, že si aspoň nesundal cyklistickou helmu. První kontrola je jednoduchá. Na druhou to bereme hustníkem – krátké kalhoty na kolo nejsou ideální. Mapa je pár let stará a moc nesedí. Na trojku přechází sranda i mě, protože nemám buzolu. Snažím se držet směr skrz nesedící porosty. Ještě tři podobné kontroly a můžu běžet do cíle. Heppy tu ještě není a tak mám čas na sváču. Stanoviště může dvojice opustit, až když má všechny terčíky. Jinak tam musí strávit minimálně hodinu a nalézt alespoň 4. My máme vše asi po 45min, takže jsme ušetřili trochu času. Míříme na MTBO kontrolu č. 5. Heppy chce zase pronásledovat nějakou dvojici, která jede po neviditelné cestě lesem. Jdeme se s kolem podívat do hustníku a zase zpátky na cestu. Po chvíli nalézáme správnou odbočku ke kontrole, která se nachází v horní stanici vleku. Dál pokračujeme po sjezdovce přímo dolů. Heppy jede na kole a já běžím za ním s kolem v ruce. Pak už frčíme po lepších cestách na hrad Žampach. Do kopce mě Heppy táhne. Čeká nás fotoorienťák. Jedna kontrola je na stromě asi 5m vysoko. Dá se tam vylézt pomocí smyček navlečených okolo kmenu. K další se slaňuje z hradní zdi. Těchto dvou kontrol se ujímá Heppy a já mezi tím obíhám ostatní dosažitelné ze země. Po čtvrt hodině máme splněno a míříme k dalšímu stanovišti na rybníce. Eskymácký obrat nám nic neříká a tak Heppy místo toho sedá do kajaku a jede k ostrůvku a zpět. Já mám tím pádem asi 10min. pauzu. Máme ještě přes hodinu čas. Vybíráme si dvě blízké MTBO kontroly. Jedna z nich je na hradě Lanšperk. Opět výživné stoupání. Heppy nasazuje tažný mechanismus, jenže lano se nějak nenapíná. Konečně se naše síly vyrovnaly:) Poslední kontrola je opět trochu na kopci, ale do kempu zbývají už jenom necelé dva kilometry. Dorážíme asi půl hodiny před limitem a tak jdeme ještě na stěnu.  Heppy leze dvě cesty (V, IV) a já ho jistím. V 16:40 jsme v cíli.

Počasí se mezitím vylepšilo a svítí sluníčko. U auta přemýšlím, co bych všechno snědla. Bohužel máme jen samé sladkosti, kterých už mám za celý den po krk a u občerstvení je děsná fronta. Balíme věci, myjeme kola a čekáme na výsledky. Udrželi jsme si druhé místo a tak čekáme ještě na vyhlášení. Další chladná noc v kempu nás neláká a tak odjíždíme domů.

Zajímavé závody, jen škoda že nebylo lepší počasí. Oproti skutečnému adventure race to byl sice jen sprintík, ale i tak nám to stačilo.

Pro velký úspěch jsme se rozhodli dát si letos ještě jeden survival. Start 31. 7. ve 13:30. Akorát ten časový limit bude tentokrát trochu delší:) Doufáme, že nám přijdete zafandit:-P

fotky ze závodu: http://marti-david.rajce.idnes.cz/2010_05_08_Hradecky_survival/

video ze závodu: http://pdf.uhk.cz/ktvs/survival/