Lenka Mechlová - "Jaké to bylo na Světovém poháru ve Švýcarsku"

Článek sepsaný na stránku dospělých jsem si dovolil umístit na hlavní stránku, kam bezesporu patří :-). Pěkně se usaďte a prožijte s Léňou její první účast na Světáku...

Určitě jste všichni zvědaví a hladoví po informacích, jak se mi líbilo na Světovém poháru ve Švýcarsku, kam jsem byla nominována jen tři dny před odjezdem.
O nominaci jsem se dozvěděla už v neděli po vyhlášení MČR na klasice, ale nikde jsem tuto informaci nesdělovala, dokud nebyla oficiální. Pouze posádka auta (Vrabec a já) měla cestu ze závodů o to veselejší. :-)
Regenerace po klasice nebyla úplně ideální, ale i tak jsem byla alespoň po psychické stránce na svoji repre premiéru v dospělých dobře připravena a natěšena. :-) Potěšilo mě také ohromné množství fanoušků, kteří mi nominaci upřímně přáli. Největší radost měli rozhodně moji rodiče, kteří se mnou prožívají každý „obyčejný“ závod, natož pak Světový pohár. Nebýt rodičů, nikdy bych se tak daleko nedostala. Za jejich podporu jsem jim moc vděčná. Ale už raději k samotným závodům...

Asi vám nemusím vyprávět o krásách alpské krajiny, úžasných scenériích v okolí Grindelwaldu ale i v samotném městečku. Stačí si prohlédnout moji fotogalerii, abyste si alespoň částečně dokázali představit tu atmosféru.

Věděla jsem, že horský terén bude hodně drsný, kopce prudké, běžecká podložka náročná. Proto už mě při prvním závodě asi nic nepřekvapilo. Tedy až na postup na první kontrolu, kde jsem se sotva dokázala rozběhnout. Při postupu na druhou a třetí kontrolu bylo potřeba přelézat plot, kterých tu bylo mraky. Na čtvrtém postupu, kde jsem si nepohlídala seběh ke kontrole, jsem nabrala dvě minuty navíc. V závodě jsem ale bojovala dál. Z dalšího postupu jsem měla respekt, ale na kontrolu se mi podařilo naběhnout přesně. Hned další postup nabízel dvě zásadní volby. Buď hned kolmo do kopce, kousek po cestě a náběh na kontrolu shora, ale na jistotu, nebo vracečka (alespoň takovým dojmem na mě levá varianta působila) na spodní cestu a náběh na kontrolu zespoda, což se mi zdálo o něco riskantnější. Ve finále byla levá varianta lepší, ale v závěru se chybovalo, takže s mojí volbou jsem spokojená. Další podstatná volba byla na 9. kontrolu. Zde jsem si vrstevnice pečlivě spočítala, zvážila všechny plusy a mínusy obou variant a s realizací pravé varianty jsem celkem spokojená. Zbytek trati byl spíše na morál. Až na jednu špatně zvolenou část postupu (na K10 zprava) jsem zabojovala velmi statečně a cíli byla se svým výkonem spokojená. Škoda, že mi bodíky do Světového poháru utekly jen o takový fous. Prvních 40 bodovala, já skočila na 42. místě.

Druhý den jsem se o to víc těšila na mou oblíbenou disciplínu – middle. Závod měl být hodně technický. Popravdě jsem čekala terén o něco náročnější. Viditelnost byla perfektní, podložka běhatelná, místy jsem měla dokonce pocit českého terénu. Startovala jsem hned druhá v pořadí (bez bodů ve SP), ale to mi celkem vyhovovalo, protože jsem měla les jen sama pro sebe. :-) V nohách byla cítit únava po předchozí klasice, takže prudší kopce jsem nebyla schopná vybíhat, ale jinak byl závod opravdu moc hezký. Z middlu si však odnáším velmi cennou zkušenost. Pokud ještě někdy spadnu a bude mi vlát číslo a plácat po stehnech, vyřeším to radikálně tak, že ho strhnu celé a nebudu nad ním víc přemýšlet.

Při takto náročném závodě totiž nemůžete vypadnout z koncentrace. Je potřeba soustředit se na 100%. Jakákoli nesouvisející myšlenka může mít nemilé následky. Právě to se mi stalo osudným na K12 (1 minuta navíc), následný výpadek z plynulosti zapříčinil další chybu na postupu na K13, který jsem si nestihla dopředu připravit a naplánovat (téměř 1 minuta navíc). I přes tyto menší chyby jsem zaběhla solidní výsledek – 47. místo. Na lepší výsledek jsem v tak velké konkurenci neměla, o body do Světového poháru se tak budu muset pokusit zase někdy jindy. :-)

Vzhledem k nemoci Adélky Indrákové a náročnosti místního terénu jsme na poslední den sestavili pouze dvě sprintové štafety. Měla jsem tak čest finišovat béčkovou štafetu a zkusit si tak poprvé v životě tuto disciplínu. U nás jsem se vzdala účasti ve prospěch jiných, ale asi už se z toho příští rok nevykecám, co? :-D Každopádně jsem byla ráda, že jsem nejela do Švýcarska pouze kvůli dvěma individuálním závodům, ale mohla se zúčastnit také týmového závodu smíšených štafet. Před samotným závodem jsem byla načerpat ještě trochu energie, kterou samotné prostředí Grindelwaldu vyzařovalo. Pokoukala jsem do modelové sprintové mapky a závod pak odběhla velmi dobře. Snad až na jednu horší volbu jsem šla čistě a na mě i celkem rychle. :-)

Účast na Světovém poháru mi dodala další dávku motivace a energie do další sezóny. Realizační tým byl s mým působením spokojen, čehož si také velmi vážím. Dokonce jsem musela vyčlenit místo v šatníku pro nafasované repre oblečení, které nebylo potřeba vracet. To proto, že se mnou kauč počítá i na další akce. ;-)