Dohy na Tiomile a Jukole za IF Hagen

Největší švédské štafetové závody Tiomila se letos konaly až v dalekém Skellefteå v severním Švédsku a mým snem, stejně jako mnoha běžců po celém světě bylo vypravit se tam, za jakýchkoliv okolností. Asi měsíc před závodem jsem obdržel email od klubu IF Hagen, že nutně potřebují někoho do štafety. Samozřejmě jsem ani chvíli neváhal a začal tenhle výlet plánovat. Stejně tak i finskou Jukolu.

Ve středu ráno jsem přiletěl do Göteborgu, kde jsem měl domluvené setkání s týmem. Čekala nás cesta přes celé Švédsko až do místa závodu autem. Pro srovnání, vzdušnou čarou je to z Göteborgu blíž do Hradce než do Skellefteå. Do mladého týmu jsem rychle zapadl a tak cesta uběhla celkem rychle.

Ve čtvrtek jsem běžel Swedish League, kde jsem se ale nedostal do Elitní kategorie, kam postupuje 80 nejlepších podle švédského rankingu, a běžel H20-2. Docela dobrý závod, ale pro všechny spíš trénink na Tiomilu.

V pátek ještě modelový trénink a v sobotu nejdůležitější den téhle výpravy. Pořádně se vyspat, najíst a odpočívat před závodem. Zhruba o půlnoci pak vyrážím do arény a o půl třetí ráno startuju na svůj šestý úsek. Úplně ideální výkon jsem nepředvedl, běžel jsem téměř celou dobu sám a udělal jsem několik chyb ve svazích, ale podařilo se mi posunout tým z 69. na 63. místo, takže nakonec celkem spokojenost. Po závodě jsem si dopřál dvě hodiny kvalitního spánku na sedačkách na stadionu a hned po doběhu našeho posledního úseku jsme vyrazili domů, abych stihl let domů z Arlandy.

No a zhruba o měsíc později jsem si to celé zopakoval na finské Jukole. Tentokrát jsem přiletěl až v pátek ráno do Helsinek, kde jsem se znovu setkal s týmem. Odtud jsme jeli rovnou na modelový trénink. Terén tu naštěstí není o moc jiný než v sousedním Švédsku.

V sobotu znovu odpočinkový den a večer na závod. Tentokrát bežím druhý úsek ve druhém týmu, start je v 11 hodin, takže startuju někdy krátce před jednou hodinou ráno. Můj úsek měří něco málo přes 12 kilometrů a bude celý po tmě. První půlka super, bez velkých chyb a po pár kontrolách už ve větším balíku. Někde v půlce se mi ale podařilo si podvrtnout kotník a všichni mi utekli. Druhá půlka pak hroznej boj, většinou sám, ale nějak jsem to dobojoval dokonce. I přes to jsem ale rád, že jsem si konečně vyzkoušel dlouhý noční úsek, určitě to byla skvělá zkušenost!

Po závodě jsem myslel, že vydržím v aréně sledovat průběh závodu, ale radši jsem se zbytkem týmu odjel zpět na ubytko a vyspal se.

Po probuzení zjišťuji, že první tým je diskvalifikován, protože jim jiný tým vzal mapu šestého úseku. Náš tým nakonec skončil na 234. místě.

Na oběd pak vyrážíme do Helsinek, odkud ještě pokračuji se zbytkem týmu trajektem do Stockholmu. V pondělí ráno pak odtud odlétám zpátky domů.

Dohy