Jako na Jarním poháru ;-)

Víte, co jste dělali 6. července 2013? Mnoho z vás i nás bylo na louce u Hoděšovic, kde se konal poslední závod Juniorského Mistrovství světa a to štafety. A byl to den skutečně zapamatováníhodný, protože obě české štafety v nich vyhrály a získaly zlaté medaile. Dnes, po 10 letech a 2 měsících, se do tohoto terénu vracíme a to je zatraceně dobrá příležitost si ho připomenout! Co třeba 6 mistrů světa? Někteří jsou v orienťáku stále aktivní, někteří už ne, ale jediná, která je až doteď mezi nejlepšími českými reprezentanty, je tehdejší finišmenka Vendula Horčičková. Ta bude na startu i tuto sobotu a neděli, a my jsme moc rádi, že pro nás i pro vás na svůj zlatý den zavzpomínala:

"Když jsem viděla v kalendáři na tuto sezónu závody v Hoděšovicích, rozjela se série vzpomínek. Právě letos tomu je 10 let od našeho zlatého štafetového závodu na JWOC, který se konal právě v okolí Hoděšovic. Jak to tehdy vypadalo?

Předchozí průběh JWOC nebyl ideální. Nějaké výsledky byly, ale očekávání nás všech, včetně mě, nebyla úplně naplněna. Přeci jen se mi individuálně nepodařilo promluvit ani do desítky. Ale zbývaly ještě štafety. V konečně echt českém terénu, který by nám měl sedět. Natěšení i nervozita visely ve vzduchu. Jako holky jsme startovaly první. Na úvod Lenďa Knapová. Nebylo to úplně optimální, něco jsme ztrácely, ale ve štafetách se může stát cokoliv, říkaly jsme si. Pak běžela Káťa Chromá. Běžela fakt dobře a najednou jsme byly v boji o velkou bednu. Na předávce se to semlelo tak rychle, že jsem ani nevěděla, kolikátá vybíhám. A to bylo asi dobře. Moc jsem neřešila, co se děje kolem mě, a běžela svůj standardní výkon. Však to bylo jak na každém Jarním poháru. Před diváckou jsem za sebou viděla Finku a věděla jsem, že tu už před sebe nepustím. Když jsem dobíhala, lidi řvali jak bláznivý. Vůbec jsem nevěděla, jak dobíhám. Finku jsem před sebe ale nepustila a nakonec se ukázalo, že jsem doběhla druhá! Navíc hned vyčítali přede mnou doběhlé Norky a byly disk. Prý mě viděla za sebou, trochu zpanikařila a vůbec neběžela na předsběrku. Takže jsme zlaté - obrovská radost a velké emoce před domácími davy. S napětím jsme pak sledovaly kluky, kteří nepřipustili takové drama a doběhli si jasně pro zlato. Vzpomínky na tenhle double gold day jsou pořád tady. Ale že bych si nějak specificky pamatovala les? To ani ne. Takže si ho ráda o víkendu připomenu ;-) "