Ráďa a Péťa na Krátkém dni

V sobotu 13. ledna se uskutečnil další, tentokrát třetí, ročník závodu Krátký den. Pro neznalé se jedná o závod družstev po vzoru skandinávských závodů Tiomily a Jukoly. Běží se v pořadí H-D-D-H-H-H-D, do štafety jsou tedy potřeba čtyři muži a tři ženy. Nám se bohužel nepodařilo složit kompletní štafetu, a tak jsme ve výsledcích nebyli klasifikováni.

Do Dubňan, kde se závod konal, jsme se vydali různými způsoby. Skupina jedoucí z Hradce přežila i poruchu lokomotivy v Adamově, a všichni dorazili do Sportovní haly Želva, kde bylo centrum, včas. Já se pomalu začal chystat na svůj první úsek. Po startu jsem se strategicky ujal vedení, čemuž rozhodně napomohl start z první řady. Na mapovém startu se držím vepředu, ale hned první kontrolu mám jinou než všichni ostatní, a navíc se dost zasekávám v ostružinách. Tím na vedoucí skupinu ztrácím drahocenné vteřiny, a navíc běžím dál úplně jinak než ostatní. Na páté kontrole se trať srovnává, a od té doby stíhám skupinu před sebou. Běžím mapově čistě, a tak se mi to na konci trati daří. Průběžné 9. místo není to, co jsem si představoval, ale ztráta naštěstí není nijak velká. Na druhý úsek nastupuje Nikča, která dobíhá bez GPSky, ale zato na 4. místě. Péťa jde na třetím úseku mapově čistě a drží velkou bednu. Na čtvrtém úseku nás překvapuje Pepa, který běží velmi pěkně a stále drží 6. místo. Míca na nejdelším, už nočním úseku, dlouho běží v kontaktu se zkušeným a rychlým Roumanem, pak si však neodpouští jednu větší mapovou chybu, a tak předává v závěru první desítky. Petr pozici i přes jeden špatný odběh od kontroly udrží. Teď přichází poslední úsek, u nás vzhledem k absenci další dívky běžím znovu já. Většinu svého druhého dnešního úseku si užívám, v noci je to zábava. V závěru však začínám kupit chybu za chybou, takže na úseku nechávám pěkných pár minut a ve srovnání s holkami je to pro mě nakonec pěkná ostuda. V cíli jsme na 9. místě, ve výsledcích samozřejmě mimo soutěž.

Les byl pěkný, možná trochu mapově jednodušší a zarostlejší než prostor prvních dvou ročníků, ale i tak určitě vhodný pro tento závod. Po závodě se přesouváme nejprve do místní hospůdky, poté už do místní sokolovny, kde trávíme noc. Ráno vyrážíme „vyrabovat“ místní potraviny, poté odjíždíme na místo organizovaného tréninku, kterého se z nás účastním já, Péťa, Pepa a Míca. Následuje rozklusání na start. Míca krátce před startem přichází s návrhem, abychom si trénink zaběhli jako hromadný start. Já s Pepou souhlasíme. Uf. Jsem v cíli. Chvíli přede mnou doběhli kluci, byli na tom dnes fyzicky lépe. Já mám radost z čistého mapového výkonu, kterým jsem napravil včerejší noční zaváhání. Poté následuje rychlý přesun autem do Hodonína, kde asi o půl minuty stíháme vlak do Olomouce, kde se od ostatních odpojuji. Tím končí první víkendovka skupiny dospělých v tomto roce.

Jak s odstupem zhodnotit celý víkend? Za mě to bylo velmi vydařené, sobotní závod měl skvělou atmosféru, nedělní trénink se také povedl. Rozhodně se jedná o zajímavé zpestření zimní přípravy, které si zaslouží hojnou účast. Příští rok se těším znovu, snad se připojí více závodníků našeho klubu, letos se od nás účastnil nejnižší počet závodníků ze všech tří ročníků Krátkého dne.

Díky Žabinyyy!

by Ráďa