Skupina veteránů

Veteraniáda štafet a klubů 2016 u Varhan 8.-9. 10. 2016

Jan Langr | 8.11.2016

Po loňském klubovém víkendu na moravské Sahaře jsme letos zavítali do rázovité krajiny v okolí obce Prysk na okraji Kamenického Šenova, kam závody situovali pořadatelé z OK Jiskra Nový Bor. Od čedičového útvaru Panská skála, přezdívaného Varhany, dobře všem známého z pohádky Pyšná princezna, to bylo do závodního prostoru coby kamenem dohodil.

Babí léto nám dalo již před týdnem vale a tak nás uvítala zatažená obloha a podzimní chladné a vlezlé počasí s deštěm, který nás provázel většinou sobotního závodu. Louka pro parkování osobáků byla téměř v rovině, ale už při příjezdu tak podmáčená, že činila problémy řadě řidičů. Jen Karel Toužil si pochvaloval, že jeho čtyřkolka to zvládla bez zaváhání.

Zpočátku ospalé shromaždiště na louce na okraji obce Prysk se rychle zaplnilo běhuchtivými závodníky snad ze všech koutů republiky, kterých se tu sjelo na 1700. Po oba dny nás čekal členitý a kopcovitý terén s pískovcovými skalkami, kamenitými svahy, čedičovými lomy a dalšími pozůstatky po těžební činnosti. Zajímavostí bylo rovněž těleso bývalé železnice, obepínající kruhový kopec Šenovského vrchu, který se vypíná více než 200 metrů vysoko nad okolní krajinou.

V sobotu jsme do závodu postavili 4 chlapské a 1 dívčí štafetu. V nejmladších veteránech si zdatně vedli Vrabec, Kuba Weiner a Heppy, když se postupně propracovali z 8. pozice po prvním úseku až na celkové 5. místo necelé tři minuty od bedny. Druhou štafetu v téže kategorii tvořila trojice Boban, Míra Slovák a Karel Toužil. Běželi poměrně vyrovnaně a v závěru se jim podařilo proniknout do první dvacítky a v konkurenci 42 štafet nakonec skončili šestnáctí. V kategorii H135 se rovněž sešla velmi silná konkurence 44 štafet. Jirka Čečka do posledních vteřin před startem vybíral nejvhodnější závodní obuv, což zřejmě ovlivnilo jeho koncentraci a ve výsledku to znamenalo poněkud vlažnější začátek. Honzovi Langrovi se podařilo na druhé úseku ubrat 14 příček a finišmen Honza Netuka pak udržel vcelku lichotivou 17. příčku. Naši nejstarší veteráni letos nedokázali obhájit loňskou bronzovou příčku, ale i tak trojice Karel Hausvater, Milan Gazdačko a Pavel Chmelař podala velmi solidní výkon a po celou dobu závodu držela sedmou příčku mezi 15 štafetami. Trochu jako na houpačce to vypadalo v naší dámské štafetě v kategorii D135, kdy Jana Kroniková na prvním i Hanka Teplá na posledním úseku chybovaly, zatímco Lenka Myslivcová na prostředním úseku posunula štafetu o úctyhodných 15 příček kupředu. Nakonec jejich společný výkon stačil na 22. příčku mezi 35 štafetami. Výsledky jsou zde.

Ubytováni jsme byli na ubytovně místní tělovýchovné jednoty v blízké České Kamenici, kde při našem příchodu usilovně sčítali výsledky voleb ve dvou okrscích volební komisaři. Vytopené pokoje a teplá sprcha byly po propršelém dni více než příjemné. Milou tečkou za sobotním děním bylo večerní posezení v restauraci Starý klub, kde jsme měli pro klokany rezervované celé patro. Za výbornou kuchyni a starostlivou obsluhu dávám tentokrát velkou jedničku a Hance Teplé pochvalu za výbornou volbu a zajištění rezervace.

V neděli na nás čekalo již tradičně stejné centrum jako v sobotu, jen došlo k prohození divácké a sběrné kontroly a drobné změně koridorů. Parkovací louka byla o poznání více rozmoklá a po sobotním parkování už notně rozježděná. Naštěstí jsme přijeli mezi prvními a nemuseli čekat. Dobrá polovina přijíždějících aut se už na louku nedostala a vytvořila několik set metrů dlouhý had na okraji příjezdové silničky. Pořadatelé zrána působili poněkud ospale, což bylo znát na prezentaci, občerstvení i dalších úsecích. Po ranní přeháňce naštěstí déšť ustal, takže ve srovnání se sobotou bylo přeci jen příjemněji. Běželo se ve stejném prostoru s mapou jen mírně posunutou západním směrem. Už ze soboty byla zřejmá chybná klasifikace hustníků, které proti mapě nepředstavovaly žádnou překážku, a rovněž nedostatečná velikost kódů na piktogramech, které bylo nutno za běhu trochu luštit.

Do nedělního klání jsme nasadili jedno mladší a dvě starší družstva. V kategorii HD175 Martina Čečková na druhém úseku vytáhla štafetu do první desítky, ale jinak se Boban, Míra Slovák, Jana Kroniková i Karel Toužil pohybovali na svých úsecích kolem poloviny druhé desítky, což celkově stačilo na lichotivé 12. místo mezi 28 klubovými družstvy. V kategorii HD225 naše štafety rozbíhali Jirka Čečka a Karel Hausvater. Našim borcům se překvapivě nedařilo, Jirka doběhl na konci páté, Karel dokonce na konci šesté desítky. Dalším členům nezbývalo než se pokusit posunout se na dalších úsecích pořadím výše. Lence Myslivcové, Hance Teplé a Honzům Langrovi a Netukovi se díky vyrovnaným výkonům podařilo na mapově zajímavých a fyzicky náročných tratích předběhnout třicítku soupeřů a nakonec vybojovat velmi slušné 18. místo mezi 60 klubovými štafetami. Pořadím vzhůru postupovala i čtveřice Iva Mádlová, Pavel Chmelař, Ivana Thýnová a Milan Gazdačko, což stačilo na konečné 38. místo. Výsledky jsou zde.

Do nejlepší desítky jsme se letos neprobojovali, ale na druhou stranu všichni nalezli na poměrně malém prostoru ty správné terčíky, takže tentokrát jsme obstáli bez ztráty kytičky. Terény to byly hezké i náročné zároveň, počasí nám však nepřálo, takže jsme se vraceli domů unaveni a těšili se na teplou koupel. Počasí (a nejen to) zaskočilo i pořadatele, takže těch problémů a chyb se objevilo více, než by bylo hodno šampionátu klubových štafet a družstev. Bohatou fotogalerii naleznete díky Jirkovi Čečkovi na Rajčeti.

A kam zavítáme napřesrok? Příští klubový šampionát zamíří do podhůří Jeseníků, kam nás pozvou pořadatelé z Klubu vytrvalostních sportů ze Šumperka.

Honza a Monča

Komentáře k článku